V některých případech může banka žadateli zamítnout úvěr bez udání důvodu. Diskvalifikačními faktory může být celá řada a takovému žadateli nezbývá, než odejít z banky s nepořízenou. Za zamítnutým úvěrem však nehledejte špatné úmysly banky, ale tvrdou legislativu, která bankám přikazuje, jakým žadatelům může úvěr schválit a v jakých případech ho naopak musí zamítnout. Při neschopnosti splácet celá řada lidí přistoupí k osobnímu bankrotu neboli insolvenci. Ta je ovšem pro bankovní domy velmi nevýhodná, neboť po schválení státem stačí, aby žadatel zaplatil pouze 30% vypůjčené částky. Insolvence seznam dlužníků pravidelně informuje věřitele a čísla jsou přímo alarmující. Lidé, kteří nakonec projdou insolvenčním řízením, mají na řadu let vystaráno, neboť jim už žádná banka nepůjčí. Takovým žadatelům už nezbývá nic jiného než vsadit na nebankovní společnosti, které rozhodně nenabízí tak výhodné podmínky jako bankovní domy.
Důležitý je i hlavní pracovní poměr, který banky alespoň do jisté míry přesvědčí o tom, že je žadatel schopný dostát svým závazkům, které by případně podpisem smlouvy vůči bance měl. Některé banky jsou přeci jenom benevolentnější a spokojí se s pracovní smlouvou na domu neurčitou, tedy v případě, kdy úvěr bude splacený ještě před vypršením pracovní smlouvy. Pokud se však žadatel momentální nachází ve zkušební nebo výpovědní lhůtě, je to pro banku jasný signál, že žadatel za několik měsíců možná nebude schopen plnohodnotně splácet a úvěr vám s největší pravděpodobností banka zamítne.
Velké procento zamítnutých žádostí mají také co dočinění s nehrůznějšími registry dlužníků. Špatná platební morálka je totiž jedním z nejčastějších důvodů, proč banka nakonec žádost o úvěr musí zamítnout. Pokud je prohřešek jen nepatrný, banka nakonec může žádosti přeci jenom vyhovět, ale podmínky úvěru už nebudou tak výhodné.