Jedním z oborů, které lidstvo opravdu potřebuje je bezesporu věda. Vědních oborů je celá řada a význam a potřeba je zřejmá na každém kroku našeho každodenního života. Prakticky od probuzení, nám celý den dělají společnost výdobytky vědy. Málokdo se ráno budí díky kohoutímu zakokrhání a snídani už dávno nepřipravujeme primitivními nástroji.
Věda pomáhá, ale i zabíjí. Stále nové a nové technologie přináší lidstvu nejen přínosy v podobě ulehčení jejich práce, ale jak dějiny a konec konců i současnost ukazuje i tragédie v podobě stále dokonalejšího válečného vybavení. A najednou tu máme dva pomyslné „tábory“ vědců. Jedni, co stále zdokonalují vojenské vybavení, ale hlavně stále víc zdokonalují ničivější, až destruktivnější zbraně. A na druhé straně vědce zkoumající lékařskou vědu. Co zkoumají nejšetrnější a hlavně co nejúčinnější způsoby a postupy v léčebných procesech, to je cíl jejích práce. Vědce, „dva tábory“, kteří jsou z jednoho těsta, protože vědecká duše je stejná u každého z nich. Jde o poznání nepoznaného a posouvání hranic nemožného.
Vědu a pokrok prostě nezastavíme. Proč se ale neponaučit a hlavně proč se nevyvarovat chyb z minulosti? Další vědecká práce pro vědní obor. Člověk je tvor zvídaví a proto není divu, že vědních oborů je více, než tento jeden článek. Všemu potřebujeme přijít na kloub a jakmile rozlouskneme jednu záhadu, zjistíme, že na nás čeká dalších deset neobjasněných příležitostí.
Mám naději, že v oboru lékařském přijdou ještě přelomové objevy. Zákeřné choroby, s kterými si současná věda ještě neví rady, budou za nedlouhou minulostí. A utrpením, kterým si dnes nevyléčitelně nemocní procházejí, si další generace budou číst už jen v učebnicích dějepisu.
Na druhou stranu mám ale i obavy, že věda válečná nezůstane pozadu ve svých výzkumech a jejich aplikacích.
Ale největší naděje je možná právě jen v nás, ne vědců a obyčejných lidech, co chceme více a hlavně co dovolíme.