Asi málokterý člověk touží po tom zažít dlouhodobější pobyt v nemocnici. Většina z nás si již v dětství vytvoří spíše negativní postoj k lékařům, nemocničním zařízením, jejich nástrojům, přístrojům, jehlám a nejistotě z toho, co vám budou dělat a zda to bude nepříjemné, nebo vás to dokonce bude bolet. Jedná se o situace, kterými si musíme vzhledem povinným preventivním prohlídkám v dětském věku projít všichni. V pozdějším věku, až máme již více zkušeností a znalostí, se přidává i strach o zdraví a někdy i o život.
Pozorujeme na sobě různé příznaky a jako laici netušíme, o co by se mohlo jednat a jak vážná záležitost nás postihla. Pokud příznaky neustupují samy ani po využití všech možných volně dostupných léků z lékárny, je načase učinit zásadní rozhodnutí a zvolit si, zda půjdeme na vyšetření k praktickému lékaři. Naštěstí ve většině případů se nejednává o nic závažného. Lékař nám udělá rozbory krve a moči, poslechne si srdce a plíce, prohmátne nás, prohlédne krk a podle uváděných příznaků nám pak stanoví diagnózu. Ale i přesto, že většině lidí stačí domácí léčba správným předepsaným typem léků, případně třeba antibiotika, někdy se skutečně může jednat o závažnější situaci.
V případě, že má lékař podezření na rizikovější onemocnění, pošle vás na řadu dalších vyšetření, která nemoc potvrdí nebo vyvrátí. Tato vyšetření a případně další léčba nemoci již pak obvykle vyžadují dlouhodobější hospitalizaci. Na pacienty ale nemocniční prostředí většinou nepůsobí příliš dobře a k rychlejšímu uzdravování prokazatelně dochází v domácím prostředí. Ne vždy je ale možné pacienta propustit do domácího léčení, proto se musíme snažit jim pobyt v nemocnici co nejvíce zpříjemnit. A základem je úklid nemocnic a zdravotnických zařízení. Bez toho by nemocnice nebyla nemocnicí a zároveň dává lidem pocit bezpečí a jistoty, že o ně bude postaráno.